Kapesné učí hospodařit jen tehdy, když dítě smí chybovat

Osmiletý Tomáš se vrátí z obchodu s balíčkem žvýkaček a prázdnou peněženkou, protože kapesné za týden utratil za hodinu. Maminka se zlobí a on nechápe proč. Právě takové chvíle jsou důležitější než samotná částka. Kapesné je nástroj, jak děti učit rozhodovat se, a funguje, jen když smí dítě udělat chybu s malými penězi. Šest otázek, které rodiče kladou nejčastěji, vám pomůže nastavit pravidla.

Od kolika let začít

Většina rodin začíná kolem šesti až osmi let, kdy dítě zvládá počítat do stovky a chápe hodnotu mince. Rozhodující není věk, ale zájem. Dítě, které se u pokladny ptá, kolik co stojí, je připravené. U mladších dětí stačí hrát si na obchod.

Zpočátku fungují krátké intervaly. Pětileté dítě nedokáže plánovat na týden, proto mu dávejte malou částku častěji. S věkem interval prodlužujte. Starší děti zvládnou měsíční kapesné a jeho rozvržení.

Částku určete podle toho, co z ní dítě bude hradit. Sladkosti, časopisy nebo drobnosti pro kamarády. Pokud rodina platí všechno, kapesné nic nenaučí. Dítě potřebuje mít co rozhodovat.

Kolik dávat

Neexistuje správná částka, jen domluva v rodině. Zeptejte se rodičů ve třídě, ale nenechte se jimi řídit. Rozhoduje váš rozpočet a to, co od dítěte očekáváte. Přílišná štědrost učí, že peníze jsou samozřejmost.

Začněte nízko a zvyšujte s věkem a zodpovědností. Zvýšení spojte s novým výdajem, například s vlastním jízdným nebo svačinou. Dítě pochopí, že víc peněz znamená víc povinností. Pro dospívající lze zavést oblečení nebo mobilní tarif.

Kapesné nemá být nástroj trestání. Nesnižujte ho kvůli špatné známce. Úkoly a známky řešte jinými prostředky. Jinak dítě spojí peníze s poslušností.

Pravidelně, nebo za práci

Pravidelné kapesné učí plánovat, odměna za práci učí, že peníze se vydělávají. Obě varianty lze kombinovat. Základní částku dávejte bez podmínek a navíc nabídněte placené příležitosti. Například mytí auta nebo sekání zahrady.

Běžné domácí povinnosti, jako je úklid pokoje, by měly zůstat zdarma. Patří k životu v rodině. Odměna za ně by naučila, že pomoc se platí. Placená práce má být nad rámec.

Dohodněte pravidla předem a dodržujte je. Dítě musí vědět, co dostane a kdy. Zapomenuté kapesné ruší důvěru. Pravidelnost se stává vzorem pro dospělost.

Co když utratí všechno hned

Je to normální a vlastně užitečné. Dítě, které prožije týden bez peněz, pochopí následky rozhodnutí. Nedávejte mu další peníze navíc, protože byste zrušili učení. Mluvte o tom klidně, bez výčitek.

Pomozte mu uvažovat o příštím týdnu. Zeptejte se: „Co bys chtěl, co stojí víc než kapesné, a jak to uděláš?“ Otázky fungují lépe než rady. Dítě samo najde řešení.

Pokud se problém opakuje měsíce, zkraťte interval. Z měsíčního na týdenní kapesné. Menší částka je lépe zvládnutelná. Později interval znovu natáhnete.

Smí si půjčovat od rodičů

Půjčky dětem jsou citlivé téma. Občasná půjčka s jasným splácením učí, že dluh je závazek. Dohodněte částku, termín a způsob vrácení. Splátku odečtěte z dalšího kapesného.

Nepůjčujte opakovaně, jinak se z půjčky stane druhé kapesné. Dítě se musí naučit čekat. Po třetí půjčce se zastavte a promluvte si. Příčinou bývá nejasnost v pravidlech.

Zdůrazněte rozdíl mezi půjčkou a darem. Půjčka se vrací, dar ne. Děti to často míchají. Pomůže to pochopit později úvěry a závazky.

Kdy začít spořit

Spoření lze zavést od prvního kapesného. Dejte dítěti dvě nádoby, jednu na útratu a jednu na spoření. Domluvte poměr, například desetinu. Dítě vidí, jak se část hromadí.

Konkrétní cíl motivuje víc než obecné spoření. Hra, kolo nebo dárek pro kamaráda. Zakreslete postup do tabulky. Radost z dosažení je silná zkušenost.

Po dosažení zhruba deseti let lze zřídit dětský účet. Zvažte podmínky, poplatky a omezení. Dítě si může sledovat zůstatek. Účet doplní, ne nahradí pokladničku.

Zdroje

• Česká národní banka
• Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR