Proč si před rozhovorem o platu psát seznam svých výsledků

Jana pracuje jako účetní ve středně velké firmě pět let a o přidání se rozhodla požádat až po třetí neúspěšné snaze zůstat bez ní. Poprvé přišla za vedoucím s větou, že už dlouho nedostala přidáno. Odešla s odpovědí, že rozpočty jsou napjaté. Podruhé se připravila jinak, a rozhovor skončil dohodou. Rozdíl nebyl v jejím sebevědomí, ale v tom, co měla na papíře.

Proč první rozhovor nevyšel

Jana měla jen pocit, že odvádí dobrou práci. Vedoucí si její výsledky nepamatoval, protože je nikdy neslyšel pohromadě. Z jeho pohledu žádala o peníze za to, že tu dlouho pracuje. Délka působení sama o sobě ale argument pro vyšší mzdu nebývá.

Navíc rozhovor vedla bez čísla. Nevěděla, kolik chce, ani kolik lidé v podobné pozici obvykle berou. Vedoucí tak mohl odpovědět obecně a nic ho nenutilo se zavázat. Chybějící konkrétnost je nejčastější důvod, proč prosby o přidání končí příslibem.

Co do seznamu patří

Jana si prošla uplynulý rok a vypsala, co se změnilo díky ní. Převzala agendu kolegyně na mateřské, zkrátila měsíční uzávěrku o dva dny a zaučila novou kolegu. Každou položku doplnila číslem, datem nebo výsledkem. Seznam měl dvanáct řádků, nahoře nejdůležitější.

Vhodné jsou věci, které firmě přinesly úsporu, čas nebo klid. Pochvaly od klientů a kolegů, rozšíření odpovědnosti či absolvované školení. Nepřidávejte běžné povinnosti, ty mzda už pokrývá. Rozhoduje, co jste udělali navíc.

Číslo nemusí být finanční. Stačí „zkrátila jsem uzávěrku z deseti na osm dnů“ nebo „vyřídila jsem všechny reklamace bez eskalace“. Výsledky měřitelné dobře zapadnou do rozhovoru. Co nejde změřit, popište konkrétním příkladem.

Jak určit částku, kterou chcete

Jana nejdřív zjistila, kolik se v oboru obvykle platí. Použila přehledy mezd z veřejně dostupných statistik a inzerce podobných míst. Z nich vyčetla rozmezí a zvolila horní třetinu, protože měla zkušenosti nad běžný průměr. Statistiky ukazují orientační hodnoty, žádné pevné pravidlo.

Částku si pak určila jako konkrétní číslo, ne rozmezí. Kdyby řekla „od 5 do 10 tisíc navíc“, vedoucí by sáhl po nižší hranici. S pevnou částkou se dá vyjednávat k ní, ne od ní. Nechala si rezervu na ústupky.

Věděla také, jaká je její spodní hranice. Pod ní by přidání nepřijala a začala by hledat jinde. Takové rozhodnutí děláte před schůzkou, ne během ní. Klid při jednání pochází z toho, že znáte vlastní alternativu.

Jak druhý rozhovor probíhal

Jana požádala o schůzku předem a uvedla téma, aby vedoucí nebyl zaskočen. Na začátku ocenila, co ji ve firmě baví, a pak přešla k věci. Přečetla tři nejsilnější body ze seznamu a nabídla mu vytištěný přehled. Pak řekla konkrétní částku a zdůvodnila ji.

Vedoucí se zeptal na rozpočet. Jana odpověděla, že chápe omezení, a navrhla dvě varianty: nižší navýšení hned, nebo vyšší od nového čtvrtletí. Dala mu možnost rozhodnout, ne ji odmítnout. Žádné ultimátum nepoužila.

Rozhovor skončil dohodou na střední variantě s písemným potvrzením do týdne. Jana si nechala zaslat e-mail s shrnutím. Písemná stopa chrání obě strany. Bez ní se z ústní dohody snadno stane nedorozumění.

Kdy seznam nezabere

Seznam nenahradí realitu firmy. Pokud podnik prochází krizí a propouští, žádný argument nezíská peníze, které nejsou. V takové situaci může být lepší požádat o nefinanční benefit, například flexibilní režim nebo školení. Případně využijte rozhovor jako podklad pro hledání jinde.

Seznam také nepomůže, pokud vedoucí nemá pravomoc rozhodnout. Zjistěte předem, kdo o mzdách rozhoduje, a připravte podklady pro něj. Někdy stačí vedoucímu dát materiál, který pak předloží výše. Ptejte se, jaký je postup.

Ani nejlepší příprava nezaručí úspěch. Odmítnutí není hodnocení vaší hodnoty. Zeptejte se, co by muselo nastat, aby bylo přidání možné, a zapište si termín další diskuse. I odmítnutí s plánem je posun.

Jak seznam vést průběžně

Janě se osvědčilo zapisovat úspěchy hned, jak nastanou. Stačí soubor v telefonu nebo sešit na stole. Jednou týdně přidá řádek, v pátek odpoledne, když má klid. Za rok má seznam hotový bez dohledávání.

Zapisujte i pochvaly a poděkování. Uložte e-maily, ve kterých vám někdo děkuje za práci. Při rozhovoru o platu nebo při změně zaměstnání se hodí. Paměť je zrádná, text zůstane.

Seznam využijete i mimo rozhovor o mzdě. Pomůže při přípravě životopisu, hodnocení i pohovoru. Kdo ví, co udělal, mluví o sobě klidněji. Nemusí se vychloubat, jen popisuje.

Zdroje

• Státní úřad inspekce práce
• Zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.)